Recenze bot Berwick 1707 Sicalf Cuero Piso Suela

Oficiální foto výrobce

V listopadu jsem si u českého prodejce španělských rámových bot Berwick 1707 objednal své první rámovky v barvě tan, které jsem dosud nemohl přijít na chuť, protože je na mě dost výrazná a k mému tmavšímu způsobu oblékání se příliš nehodí. Vlastně většina mého „městského“ šatníku sestává z odstínů šedé a hnědé či podobných tlumených barev a nepřišlo mi, že by světlé boty šly dohromady se střízlivě laděným zbytkem oblečení. Pár mě nicméně zaujal svou „patinací“, v tomto případě tmavší barvou špičky (snad se jí říká pálená?) a míst kolem zdobné perforace po celé délce boty, která botám dodává nádech jakési „správné“ obnošenosti, přestože jsou boty přirozeně úplně nové. A navzdory tomu, že se jindy přísně (a rád) držím neřvavé hnědé a černé, estetika a dojem kvality při pohledu na fotky na webu – obchod jmenovat nebudu, každý zájemce si jistě poradí sám – udělala své a za týden jsem měl boty u sebe. 

Na tomto místě nutno dodat, že výše zmíněný obchod absolutně nedodržuje termíny dodání, které uvádí na stránkách jakožto oficiální. Možná se k tomu ještě vyjádřím jinde, ale zatím při každé objednávce jsem měl týž problém a jako mnohé další s obchodem spojené mu značně ubírají na důvěryhodnosti a kýženém puncu „high class“, o který se až příliš okatě pokouší.

Nyní nicméně k botám samotným. Pořizovací cena je na rámové boty velice pěkná, těsně pod pět tisíc, což je ve srovnání se zavedenými Loake cena opravdu příjemná. Vzhledově se jedná o boty s otevřeným šněrováním ve světle hnědé barvě s ozdobným děrováním na špičce a v proužcích po celé délce boty. 

Co se obouvání týče, nikdy jsem nebyl velký odborník na materiály, způsoby výroby, šířky kopyt a podobně a proto se nebudu pokoušet ztrácet čtenářův čas zmateným blábolením o zátěžových testech tkaniček nebo kvalitě obšití na jazyku, protože to zaprvé nemá smysl (tkaničky, které zatím všechny mnou vyzkoušené značky dávají do páru už v továrně, vydrží tak měsíc dva nošení a pak se rozpadnou – klasicky v tu nejméně vhodnou dobu, zpravidla na toaletě o přestávce v Národním divadle nebo těsně před odchodem z domu; obšití jazyka je zase většině lidí dost ukradené) a zadruhé tomu zkrátka nerozumím. Z toho důvodu se následující řádky budou týkat zejména osobní laické zkušenosti, která se může (vlastně asi i musí) u každého jednotlivce lišit, proto prosím vše berte s rezervou a v případě značky Berwick 1707 nejlépe vsaďte na vlastní zkušenost, protože rozhodně neprohloupíte.

Bylo to už mnohokrát vyřčeno a napsáno jinde, ale Berwicky jsou šity na širším kopytu (F) než jiné rámové boty, proto se snáze rozcházejí a především v přední části nedávají tolik zabrat palcům/malíčkům, které obvykle trpí nejvíc, musím ovšem zmínit už několikátou zkušenost s nimi, kterou je to, jak dávají zabrat patám a vnějším stranám kotníků. Netuším, jestli je to jen mou nohou, ale mám ji spíš užší, než je běžné, každopádně při delších procházkách v začátcích nošení dost slušně odírá paty a při došlápnutí na nerovnosti – kamínky, špatné stoupnutí na obrubník, …- značně nekompromisně drtí kloub na kotníku, kde speciálně se kůže hojí dost dlouho a pokud se v bolesti při chození přímo nevyžíváte, na nějakou dobu vám to znemožní boty nosit, což u nových bot, které by člověk rád nosil, považuji za docela vážný nedostatek. Závěrem je, že tam, kde utrpení ubralo u prstů, vrchovatě přidalo v zadní části nohy, takže bonus v podobě většího pohodlí při rozcházení – alespoň pro mě -, který je všude strkán do popředí, příliš nefunguje a spíše doporučuji na něj nespoléhat.

Snad ještě více než jinde je u Berwicků nesmírně důležité používat kvalitní napínáky, tzn. nikoli plastové*. Telecí kůže používaná firmou je nezvykle měkká a poddajná a po delším nošení, kdy se v ohybu deformuje, není dobré nechat je vysychat bez napnutí na dřevo, protože se na nich pak neobyčejně rychle začnou tvořit rýhy v namáhaných partiích a i když mám za to, že dobré boty vypadají nejlépe po několika až mnoha letech nošení a svědomité péče, tohle nevypadá hezky. 

Na druhou stranu nutno dodat, že snad právě díky měkkosti a „přírodnosti“ materiálu nehrozí žilkování a prasklinky jako u méně kvalitní (zejména tzv. „polished leather“, což je dle mých informací víceméně něco jako odpadní produkt koželužen, ze které se dělají levnější boty) kůže, kterých se nezbavíte ani svěcenou vodou.

Kůže je jinak velmi příjemná na dotek, a přestože následující tvrzení bude znít vágně a nejsem s to podložit ho odbornou argumentací, člověk jednoduše cítí kvalitu a mistrnost zpracování každého páru, který drží v ruce.

Foto z webu českého prodejce

Na zaujmutí definitivního postoje k botám je po dvou měsících stále velice brzy, časem uvidíme, jak dobře či špatně kůže stárne a jak se boty samotné „vyvíjí“ a poté v případě zájmu sepíšu další článek s aktuálními informacemi o stavu. Po úspěšném přežití počáteční patní tortury při rozcházení mi ale boty zatím dělají jen radost, jsou pevné, příjemně se přizpůsobily noze, ani v tomto počasí ještě nepustily vodu dovnitř a zároveň jsou neobyčejně prodyšné, což je pro mě obrovské plus. 

Podrážka zatím drží solidně, jen je třeba dodat, že ty jsou právě to největší mínus na Berwickách – měkčí a okopání-ošlapání schopnější podrážky jsem v životě neviděl. Rozhodně se k botám nechovám neslušně a můžu směle tvrdit, že jim poskytuji nadstandardní péči jak při nošení (jednoduše řečeno dávám pozor, do čeho nebo koho kopu) tak po něm, ale zatím mi nikdy nevydržely více než půl roku středně častého nošení (maximálně 2x-3x týdně) a to mi dost vadí, zvlášť proto, že nejrychleji pokaždé odejde špička, která se jednoduše odře až na prošití a začne se odchlipovat tak, že by bota klidně mohla jít na konkurz do dalších Čelistí, což pochopitelně vypadá dost nevábně. Podrážka je tedy jednoznačně největší mínus nejen tohoto páru, ale obecně všech od madridské firmy Berwick 1707 s koženou podrážkou.

Návratem k úvodu článku bych ho rád uzavřel, proto ještě zkonstatuji, že má počáteční nechuť k takto uvolněné barvě (líbí se mi pojmenování „liberální“, které někdo trefně použil) mírně ustoupila, takže si v budoucnu možná ještě nějaké pořídím. Dobře ladí s šedými kalhotami a/nebo sakem, příjemně je oživí a doplní. Oblíbená je samozřejmě i kombinace s modrou, ale to mi vždycky přišlo dost prvoplánové a navozující dojem „je mi šestnáct a teď jsem gentleman“, což není zrovna žádoucí, pokud vám není šestnáct a nechcete předstírat, že jste gentleman.

A snad ještě rada, pokud vás dosud nepustilo to bláznovství s barevnými tkaničkami: je to nevkusné. Kazíte tím celý dojem z boty, vypadáte jako klauni nebo rumunští mafiáni a je to prostě směšné. V takto světlé barvě speciálně.

Děkuji za Váš čas a snad Vám článek i něco přinesl.

Jan Reisenberg-Novosad

BONUS

Když mě s těmito botami poprvé viděla má tříletá neteř, bez obalu řekla, že vypadám, jako bych měl na nohou banány. Nevím jistě, zda to byl kompliment, nicméně tu jasně vidíte jedno z úskalí nošení světle hnědých bot. Uf.

*Ty jsem vyzkoušel jednou a větší nesmysl s koženou botou možná ani nejde vymyslet; mnohem účinnější a šetrnější je vycpat botu novinami nebo starým oblečením/hadrem, pokud napínáky zrovna nemáte.